Popis
Měření tělesné teploty
Horečka (febrilie) je nejdůležitějším indikátorem tělesného zdravotního stavu a obrazem možného onemocnění, neboť kolísání teploty může být indikátorem blížícího se onemocnění.
Horečkou označujeme tělesnou teplotu vyšší než 38 °C při měření rektálně. Pro teplotu mezi 37 °C a 38 °C se užívá lékařský termín subfebrilie neboli zvýšená tělesná teplota. Teplotu nad 41 °C nazýváme hyperpyrexie. Zvýšení tělesné teploty vyvolávají infekční onemocnění, zánik buněk při rozpadu tkání (po úrazu nebo operaci), záněty, revmatická onemocnění, zhoubné nádory a jiné. Smyslem zvýšené tělesné teploty je urychlení obranných reakcí organismu.
Horečka se projevuje pocením, střídáním pocitů horka a zimy, zimnicí, halucinacemi, případně i poruchami vědomí. U malých dětí se mohou při vysokých teplotách objevit křeče. Při horečce je nutné podávat především dostatečné množství tekutin. Vhodné jsou také chladivé zábaly a podávání léků snižujících teplotu. Návštěva lékaře je nezbytná, pokud se horečka drží déle než dva dny na 38 °C nebo pokud dosáhla 40 °C.
Teplota tělesného jádra se liší od teploty povrchu kůže, proto se neudává žádná průměrná „normální“ tělesná teplota. Její hodnota v průběhu dne kolísá až o 2 oC. Jelikož naměřená teplota závisí na místě měření, je třeba vždy uvádět způsob měření (v ústní dutině, rektální, v podpaží) a brát v úvahu také další faktory, které ji ovlivňují (vnější teplota, stáří, stres, spánek, hormony a tělesná aktivita).